Zámek Vimperk

Příznivá předpověď počasí nás s kamarádkou podnítila k tomu (resp. kamarádka podnítila mě, abych prodloužený velikonoční víkend jen neproležela na gauči), že jsme na Velký pátek vyrazily na výlet, přičemž po krátké whatsappové výměně návrhů jsme se shodly na vimperském zámku, neb jsme tam ještě ani jedna nebyly :o)

Před devátou ráno mě tudíž kamarádka naložila před barákem a zhruba za hodinku jsme parkovaly ve Vimperku na náměstí s tím, že jsme cestou vymyslely ještě pár menších zastávek, a tak jsme to vzaly nejdřív vzhůru do horního konce náměstí po červené turistické značce k vyhlídkovému místu. To bylo sice na kopci, ale výhled na hrad rozhodně stál za to (a plusové body mají Vimperáci i za to, že tam udělali tak pěknou a nazdobenou slavobránu :o)

V rámci okružní vycházky jsme si vyšláply i zdejší poměrně krátkou křížovou cestu, jen jsme se strefily zrovna do doby, kdy jsou všechna zastavení pryč a renovují se :o(. Ale i tak mi přišlo stylové, projít si na Velký pátek křížovou cestu (a místo soch, nebo co tam původně na těch sloupcích bylo, tam byly aspoň obrázky s nějakým tím popiskem).

Víte, jak poznáte, že to bylo do kopce? Podle toho, že fotím na výšku :o)

A odtud jsme pak uličkami v okrajové rezidenční čtvrti a nakonec snad i skrz něčí rozestavěný dvůr (nebo to tak rozhodně vypadalo) došly až nad samotný hrad, resp.

zámek, který ze severu stráží dělostřelecká bašta Haselburg (u té jsme se samozřejmě na chvilku zdržely a náležitě si ji prohlédly a vyfotily :o)

Dost nás fascinovala ta chalupa nalepená na dělostřeleckou baštu :o)

Na nádvoří zámku jsme pak prošly poměrně nenápadnou brankou (nutno dodat, že nás trochu mátlo všudypřítomné lešení a dělníci, kteří pracovali "i o sobotě", resp. ve svátek :o). Podle šipek jsme našly pokladnu a koupily si lístek na prohlídkový okruh "Horní zámek" (jiný se takhle koncem března stejně neprovází, zimní výběr toho nejlepšího, co můžete z vimperského zámku vidět, bohužel skončil předchozí víkend) se začátkem od 11 hodin (to, že prohlídky začínají vždycky v celou jsme měly v předstihu vyčtené z webu, takže jsme tomu vlastně i přizpůsobily naše předchozí courání :o)

Prohlídku jsme pak měly doslova VIP, protože mladinká slečna průvodkyně provázela jen nás dvě :o). A povídala moc pěkně, dozvěděly jsme se, že původní vimperský hrad byl založen někdy v polovině 13. století nejspíš Přemyslem Otakarem II. jako strážní pevnost u prastaré stezky vedoucí z Bavorska do Čech (tzv. Zlatá stezka kudy se vozila sůl). V roce 1479 dostal tehdejší majitel vimperského hradu, Petr Kaplíř ze Sulevic, právo k vybudování městských hradeb (spolu s tím byl Vimperk povýšen na město), byla postavena také předsunutá bašta Haselburg a hrad byl tak spojen s nově opevněným městem v jeden dobře hájitelný celek.

V 16. století se Vimperk dostává do rukou Rožmberků, poslední z rodu, Petr Vok, však musel kvůli dluhům rozprodat dvě třetiny rožmberského majetku, a tak Vimperk roku 1601 kupují Novohradští z Kolovrat. Wolfram Novohradský z Kolovrat (už jen kvůli tomu jménu, kterým mi připomněl hrdinu historických románů Františka Niedla, měl moje sympatie :o), byl mj. poručníkem Petra Voka a s manželkou Juditou, rozenou ze Šternberka, proměňují zámek ve své rodové sídlo a spolu se synem Jáchymem stojí za rozsáhlými renesančními úpravami Horního zámku a vybudováním renesančního Dolního zámku s výjimečnou uměleckou výzdobou. Stavební činnorodost Novohradských z Kolovrat však vede k jejich zadlužení a nakonec i ke ztrátě majetku, zámek tak vlastní nejdřív Eggenbergové a po nich Schwarzenbergové, kteří zámek barokně upravují, byť Vimperk samozřejmě nevyužívají jako své reprezentativní šlechtické sídlo, ale jen jako centrum správy rozlehlého panství a schwarzenberského hospodaření v šumavských lesích, přičemž poslední větší rekonstrukce je vyvolaná požárem po úderu bleskem v roce 1857, při němž vyhořela drtivá většina Horního zámku. Zámek byl pak spolu s ostatním majetkem Schwarzenbergům zabaven a sloužil jako kancelářská budova a postupně chátral. Až v roce je vimperský zámek prohlášen národní kulturní památkou a na pokraji havarijního stavu jej v roce 2015 přebírá Národní památkový ústav. V letech 2019 až 2021 proběhla za podpory evropských fondů obnova Horního zámku a v současné době se renovuje i Dolní zámek.

Na prohlídkové trase Horního zámku jsme si nejvíc povídali o období třicetileté války, která začala v zemích Koruny české první pražskou defenestrací 23. května 1618 a jejímž hlavním důvodem byla náboženská svoboda (aneb katolíci versus protestanti) požadovaná českými stavy na základě Rudolfova majestátu (pro něco takového, jako je obhajoba náboženské svobody, by člověk na naše předky mohl být hrdý, ale jako vždy i v tomto případě stála za ušlechtilou myšlenkou také zcela pragmatická otázka rozdělení moci a pravomocí). Vimperk byl v té době ve vlastnictví Novohradských z Kolovrat. kteří byli katolíky, tedy na straně císařských vojsk, a v roce 1619, kdy byl hrad dobýván dvoutisícovým vojskem protestantů, zde byla na ochranu Vimperka ponechána pouze stovka císařských mušketýrů (zbytek vojska táhl na Moravu). Slečna průvodkyně nám poměrně barvitě vyprávěla, jak tehdejší dobývání hradu probíhalo a pro lepší orientaci nám k tomu ukazovala i dobové obrázky hradu, což bylo moc hezké.

Jinak jsme se během prohlídkové trasy mohly kochat překrásnými interiéry. Začínali jsme v nejstarší části hradu, tzv. Vlčkově věži, a postupně jsme obešli de facto celé nádvoří :o). V první místnosti jsou portréty vojevůdců bojujících ve třicetileté válce (musím se pochlubit, že jsem sama poznala Buquoye, konkrétně Karla Bonaventuru, jehož portrét jsem si pamatovala z Nových Hradů :o). Jinak tam mají krásná kachlová kamna, renesanční nábytek a tapisérie (mimochodem veškeré vybavení je na Vimperk zapůjčeno odjinud, protože s výjimkou dvou obrazů se zdejší původní inventář nezachoval), jednoznačně nejúchvatnější byl ale malovaný tzv. záklopový strop z 1. poloviny 17. století (ten jsem znala z fotek ještě před samotnou návštěvou a byl právě jedním z důvodů, proč jsem se chtěla na vimperský zámek vůbec podívat :o).

Moc zajímavá byla i historická mapa s nákresem Zlaté stezky, která však měla obrácené světové strany a Prachatice, které jsou de facto od Vimperka na sever, jsou na mapě umístěny pod ním. Dál tam jsou k vidění livreje hudebníků (a loutna, což mě zaujalo, protože jsem zrovna nedávno koukala na ČT na reportáž o českém restaurátorovi a výrobci louten, který je světovým unikátem :o). Slečna průvodkyně nás taky upozornila, že livrej pážete v další místnosti je podstatně menší než uniforma zámeckých hudebníků, a vysvětlila, že je to proto, že pážaty většinou byli ještě děti (nebo minimálně podle dnešních měřítek). Nechybí pořádná renesanční postel s nebesy a na zámku jsou taky dvě kaple – jedna větší katolická a jedna protestantská s moc krásně malovaným stropem, v obou ale opět kvůli užitkovému využívání zámku ve 20. století nezůstalo žádné původní vybavení, natož nějaký oltář.

Při loučení jsme se pak dozvěděly, že jsme byly úplně první skupinou (jestli se to teda o dvou lidech dá říct :o), kterou naše slečna průvodkyně provázela – tak jsme ji pochválily, že povídala vážně hezky a vůbec jsme to nepoznaly (což byla pravda). Odskočily jsme si na supr zrekonstruované záchody s nerezovými kabinkami a pak jsme pokračovaly od zámku dolů do města (bylo fajn, že jsme takhle šly vlastně pokaždé jinou trasou a mohly jsme si tak prohlédnout zámek i jeho okolí opravdu ze všech úhlů :o). Konečně jsme tak prošly tzv. Černou bránou, která je jedinou dochovanou z původních čtyř městských bran, jež byly součástí opevnění vybudovaného v roce 1479, a je to vlastně dvoupatrová průchozí věž, která je na úpatí zámku viditelná i z vyhlídky a vždycky se mi líbila (aneb další z důvodů, proč jsem chtěla navštívit Vimperk :o).

Výlet jsem si báječně užila (krom jiného nám svítilo sluníčko a bylo příjemně teplo), ale musím se přiznat, že i tak jsem byla slušně ucaprtaná, i když si myslím, že jsme toho zase až tolik nenachodily (poslední dobou fakt nic nevydržím :o(. To asi ten silný jarní vzduch...